VYŽDÍMANÁ MÁMA

Jsem máma na rodičovské, a tak si víc než kdy jindy všímám maminek kolem. Potkáváme se venku a povídáme si. Zjišťuju, že většina z nich je vyčerpaná. Příčina? Postavily samy sebe na poslední místo a zapomínají na své potřeby.

Už dávno vím, že my mámy se musíme, ať se děje, co se děje, udržet v dobré energetické bilanci, abychom přežily den v pohodě. Jinak nás dřív nebo později stihne pořádná frustrace nebo totální vyčerpání a z toho pramenící pocity bezmoci a výbuchy vzteku. Nedej Bůh deprese. Co kdybychom se tedy začaly dávat na první místo?

Již teď vidím mnoho žen, jak si klepou na čelo. Kdysi bych byla asi jednou z nich.

DOSTALA JSEM ZA VYUČENOU!

Když se nám narodila první dcera, měla jsem plno velkých očekávání, jak si všechno budu parádně užívat. Vždyť se to přece všude píše, jak je to krásné období, že…

Těšila jsem se na první koupání, na výlety do přírody a tak. A víte, jak to dopadlo? Dostala jsem pěkně za vyučenou!

První vnoření miminka do vaničky provázel neutuchající řev, který se opakoval každé koupaní. Aha, tak na tuhle aktivitu jsem se hodně brzy přestala těšit.

Výlety do přírody, od kterých jsem si tolik slibovala, byly plné hladového řevu, a já, vystresovaná matka, rychle řešila, kde a jak nakojit, protože i s kojením byl problém.

Trochu to zkrátím: návštěvy doktorek se řevem, první hlídání se řevem, a tak dále, a tak dále. Dcera byla velmi náročné miminko, co nenechala svou mámu vydechnout.

CO POTŘEBUJU, ABY MI BYLO FAJN?

Byla jsem totálně frustrovaná a pěkně vzteklá: všechny krásné plány se mi zbortily jak domeček z karet.

Uvědomila jsem si taky, že celý den jen poskakuju, jak dítě píská. Někdo mi totiž „dobře poradil“, že potřeby dítěte je třeba okamžitě plnit, jinak mu způsobím trauma… A co moje potřeby? Na ty v tom shonu jaksi nebyl čas. A tak jsem postupně pochopila, že na to musím jinak. ALE HLAVNĚ:

NEMÍT UŽ ŽÁDNÁ OČEKÁVÁNÍ.

PŘIJÍMAT NAPROSTO VŠE, CO SE MI PRÁVĚ TEĎ DĚJE: DOBRÉ I ŠPATNÉ.


PŘIJÍMAT SEBE TAKOVOU JAKÁ JSEM, I S MOMENTÁLNÍM VZTEKEM.


NETLAČIT NA PILU.

Čím větší očekávání máme, tím větší frustrace nastane, když je pak realita jiná. Potom máme vztek, jaktože to nevyšlo podle plánu? Úplně nejlepší je prostě žít pro daný okamžik a moc si v hlavě předem nemalovat velké plány. Tím dáme prostor tomu, aby vše plynulo přirozeně. Někdy nás pak vzniklá situace mile překvapí.

Tím, že přijmu vše, co se mi děje právě teď – tak, jak to je, je to pro člověka velká úleva. Děti zlobí? No a co, to se přece běžně děje, nic nového pod sluncem. Za chvíli bude líp. Pohádala jsem se s manželem? No a co, lidi se občas hádají a život jde dál. KAŽDÁ SITUACE JEDNOU POMINE.

A já jsem prostě taková, jaká jsem. S radostí i vztekem nebo smutkem. Je to normální, nejsem špatná máma. A hlavně, není to jedno, když to za chvíli stejně přejde? Přiznat si svůj vztek a přijmout jej jako fakt, nebojovat proti němu, jen ty pocity vnímat jako pozorovatel.

Na nic netlačit, nesnažit se vše stihnout, nemít na sebe vysoké požadavky. Je opravdu nutné tohle všechno dnes stihnout? Nepočká to do zítřka? Většinou zjistíte, že ano! Co třeba každý den udělat jen to nejnutnější a netrápit se tím, že jsem něco nestihla? Zítra je přece taky den!

Ptala jsem se sama sebe:

„CO POTŘEBUJU, ABYCH SI DOBILA BATERKY? CO MI PRÁVĚ TEĎ UDĚLÁ DOBŘE?“

Jak to udělat, abych měla čas pro sebe, když babičky i manžel nemohou hlídat, anebo, když už konečně mohou, tak zas dítě ječí jak pominuté a nenechá mě v klidu a bez výčitek odejít?

NEJVĚTŠÍ DÁREK: CHVÍLE PRO RADOST

Jediná cesta byla začít dělat všechny práce s dcerkou (ať si zvyká), a když konečně zabere, tak mít čas jen a jen pro sebe. A hlavně: pak už nic nedělat, respektive dělat jen to, co mě momentálně naplňuje a dobije baterky.

Začala jsem se na své každodenní chvíle volna těšit a užívat si je. Jakékoliv domácí práce byly v tu dobu tabu. PŘIJALA JSEM fakt, že s mým dítětem nejde vše tak, jak jsem si malovala.

Ale zároveň jsem začala myslet na své potřeby a plnit si je: dělat si zkrátka vědomě radost!

Dcera odrostla a já, i když jsem už chodila do práce, nikdy nezapomněla myslet na svůj volný čas. Každý den si „naordinuju“ svůj úžasný relax. Zajdu do kavárny, čtu knížku nebo jen tak jsem tady a teď. A cítím se díky tomu skvěle.


MŮJ ZDROJ NENÍ VYČERPÁN

Denně mám čas pro sebe, i kdyby to mělo být jen 15 minut. Většinou to ale bývá víc. A pak si večer, před spaním, uvědomím nejhezčí chvíle dne a poděkuju za ně.

Myslet na své potřeby je to nejdůležitější, co pro sebe můžete udělat. Začněte pár minutami denně a uvidíte, jak vám bude o poznání lépe!

Teď si možná klepete zas na čelo: kde vzít i pár minut? Říkám, že 5 minut si najde každý. Začněte s nimi. A postupně prodlužujte. I kdybyste si měla jen vypít kávu a koukat z okna, i to je super!

JE TO VÁŠ ČAS. ZASLOUŽÍTE SI HO! A KDYŽ BUDETE CHTÍT, CESTU K NĚMU VŽDYCKY NAJDETE.

Dělat si radost, to je sebeláska a žádné sobectví. Na oplátku pak můžu učinit šťastnými i lidi kolem, protože můj zdroj není vyčerpán, a mám tedy co dávat dál. Spokojená máma = spokojené děti 🙂

PS. Chcete žít víc podle svých představ a přesto se nedaří? Zkuste si přečíst tohle >>

Štěpánka Gruberová
Jsem transformativní koučka a propagátorka zdravého životního stylu. Pomáhám lidem zbavit se strachu, nalézt vnitřní sílu a nekonečný zdroj radosti. Odhaluji vnitřní programy a bloky, které člověka brzdí. Inspiruji, jak prožít život v lásce, zdraví a hojnosti. Jsem autorka ebooků "ŽIVOTNÍ RESTART - 10 klíčů k zázračné proměně vašeho života" a "JAK ŽÍT ŠŤASTNÝ A NAPLNĚNÝ ŽIVOT". Více o mně zjistíte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • JAK ZATOČIT SE ŠPATNOU NÁLADOU ANEB ROZJASNĚTE SI KAŽDÝ DEN!

    Stáhněte si EBOOK ZDARMA a začněte si užívat své dny naplno!

  • Centrum Štěstí na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Centrum štěstí na Facebooku