Je několik minut po půlnoci a já se bohužel probouzím. Okamžitě se mi do hlavy vkrádají myšlenky na to nejhorší. Mysl ochromená strachem roztáčí děsivý kolotoč temných scénářů. Žaludek se stahuje v křeči. Najednou mi přijde nemožné věřit v dobrý konec.
Snažím se strach přijmout a prodýchat jej. Moc se to ale nedaří. Chvíli je klid, potom mým tělem prochází nová vlna té hrůzy…
NOCI BÝVALY JAKO TEMNÉ PEKLO
V mém životě bylo mnoho temných období, kdy jsem se tváří v tvář setkala s velkými strachy. Byly to strachy z budoucnosti, z neblahých situací a životních krizí anebo jen momentální (žaludek stahující) obavy, jak zvládnu například vystoupit a provést řeč před publikem (moje práce to tenkrát občas obnášela).
V tomto článku se zaměřím pouze na ty strachy spojené s nějakou nepříjemnou životní lapálií, která s námi dokáže pořádně zamávat.
Večer jsem chodila spát s přáním, ať se v noci nevzbudím. Protože právě ty noci bývaly největší peklo…
Zajímavé bylo, že ráno jsem se cítila jako mávnutím proutku daleko víc v pohodě. Musela jsem fungovat a na zbytečné myšlenky prostě nezbyl čas.
Vím, že je dobré své strachy umět přijmout a nebojovat s nimi. Jakmile jdeme totiž do odporu, s emocí bojujeme a celkově jdeme proti proudu života. Zbytečně si tak můžeme blokovat i případné řešení nějaké situace, která nás tak straší v hlavě…
ALE CO NEJVÍC POMOHLO?
UVĚDOMĚNÍ! Uvědomění, že celý ten velký strach ve mně spustilo pár špatných myšlenek. Nic víc. I když jsem byla v těch nejhorších situacích, nikdy se mé děsivé scénáře nenaplnily. Bála jsem se tedy úplně zbytečně a zbytečně své tělo týrala.
Ty myšlenky nejsou realita. Nejsou pravdivé. Není to naše JÁ. Jsou jen šílenou konstrukcí mysli a my jim uvěříme. A pak se toho všeho pořádně bojíme. Čím víc jim dáme prostor, tím víc nabývají na důležitosti a důvěryhodnosti. A nabalují se další a další.
JAK Z TOHO KOLOTOČE VEN?
Víte, že existuje něco, co nás vede životem jako proud vody v řece? Tedy pokud se necháme nést a nejdeme proti tomu, nepříčíme se. Dávno jsem pochopila, že život po nás nechce, abychom trpěli. Jen abychom pochopili a poučili se. A důvěřovali.
Nejsme tou loutkou, co se musí nechat zmítat nepřízní osudu. Jsme pánem situace a kormidelníkem, který si sám udává směr. Každý z nás máme své vnitřní vedení. Svůj kompas, který nás dokáže zdárně dovést k cíli.
Jedinou podmínkou je věřit v dobro. Mít lásku v srdci. Mít víru. Nemusíme věřit v Boha, ale můžeme věřit tomu, že když to celé přijmeme, necháme to plynout, a přitom v duchu důvěřujeme vlastní intuici, která vždy zná východisko i z té největší bryndy, tak proplujeme každým temným údolím. PROSÍM, VĚŘTE TOMU.
5X RYCHLÁ ZÁCHRANA
Vědomě si řekněte, že vám se nic špatného nemůže stát. Věřte tomu. Věřte v dobro a vysílejte lásku. To je jediný blokátor strachu.
Jakmile jsme ochromeni strachem, ztrácíme své vedení. Nenechte se jím ovládnout.
Žijte tady a teď. Konejte, co je PRÁVĚ TEĎ nutné a nezaobírejte se budoucností. Co žijeme nyní, to je naše budoucnost. Jak k problému přistoupíme právě teď, tak si připravíme půdu pro svou budoucnost.
Když přijde ta hrozná chvilka, ihned si řekněte:
„Já to zvládnu, důvěřuji svému vedení, důvěřuji životu. Vysílám lásku a ta vše přemůže. Moje láska a víra je silnější než strach. Nic se mi nemůže stát. Z celého srdce děkuji.“